Změny kolem nás
Napsal: sob, 11. pro 2010, 20:10
Čím dál častěji se setkávám s vnitřním pocitem nesouladu a s tím co vlastně dělám. Kamkoliv a kdykoliv se rozhlédnu, jen zřídka co funguje, tak jak by mělo. Z počátku jsem měl pocit, že začínám být jen nadměrně kritický, ale nebylo tomu tak. Pořád ty stejné problémy, stejné otázky. Život a způsob jakým ho žijeme. Ohrané téma? Vůbec ne. Spíše doposud visící otázka. Neustálý kolotoč, přežívání z jednoho kola do druhého. Neustálé soupeření kdo utrhne větší kus na místo spolupráce. Téměř vše co děláme je našim životům už natolik vzdálené, že ani nevnímáme jak. Náš způsob rozvoje, který je natolik destruktivní, že za posledních pár desítek let jsme přetvořili zemi tak, jak se to nikomu nepodařilo za celou naši existenci. Vypustili jsme síly, které už nedokážeme ovládat. Proč jsme se natolik odcizili a vzdali svého života?
Nevím kam, až sahají kořeny zrození. Ale určitě v tom hraje roli, naše nenasytnost. Chtěli jsme mít víc a zbavili jsme se postupem času uvědomění zodpovědnosti vůči vlastnímu chování? Materiální stránka života nás po čase ovládla a s ní v nás zakonzervovala i touhu po moci. Už jen naší existencí zraňujeme ostatní, aniž bychom si to uvědomovali. Zatím co my si žijeme v blahobytu a iluzi, druzí někde na opačné straně země na náš úkor trpí. Chudobě, hladu a smrti. Žijeme zavřeni v městech, která nás pomaličku tráví a pohlcuje. Avšak plně obklopeni luxusem Natolik jsme se odloučili od přírody a soužití s ní, že na většině míst je přírodní rovnováha absolutně narušena. Může se podívat, jak se kácí pralesy, znečišťuje voda a půda, zvířata jsou hubeny a zabíjí se rychleji než na běžícím pásu. Vše se točí jenom kolem ropy a fosilních paliv. Po celé planetě nespočet lidí v chudobě vybírá odpadky. Zatím co my dál ničíme zemi a chceme stůj co stůj vyrabovat a zdevastovat každé místo na zemi! Polovina celkového světového bohatství je v rukou dvou procent obyvatelstva a jen dvacet procent populace spotřebovává osmdesát procent veškeré produkce planety. Zní to jako negativní, postapokalyptické výroky zaujatého pesimisty? Možná…. Ale ať už bohužel, či bohudík. Je to skutečnost, které je už více jak naléhavá. Proč takový nezájem?
Na straně jedné je absolutní neinformovanost lidí o problémech v jejich blízkosti a kolem nich, která sotva přesahuje obývací pokoj. A naprostý nezájem samostatně přemýšlet. Na druhé straně ti informovaní a více uvědomělí, avšak kteří na tom buďto profitují nebo stále odmítají převzít zodpovědnost a vzít tak osud do vlastních rukou. A každý z nás se opíjí pocitem, že on sám za to nemůže. Nebo, že on sám nic nezmůže. Hladina ignorace a nezájmu je natolik veliká, že se podobáme cvičeným zvířatům. Mainstream média nám vymývají mozky a i když o tom víme, necháme je to dělat dál. Chováme se jen podle toho, jak nás ostatní vidí a co si o nás myslí. Trávíme čas sledováním soukromí jiných lidí v domněnce, že je to normální. Oblékáme se podle nich, děláme to co oni, snažíme se žít jako oni. Stali jsme se jejich naprostou kopií. Každodenně čteme drby těchto celebrit, zpěvácích a sportovních idolů a jiných těchto cirkusových atrakcí. A naplňujeme takhle svoji osamělost, nudu a prázdnotu životů. Nedostatek kontaktu a přátelství mnozí nahrazujeme sociálními sítěmi.
Jak dlouho ještě nás tento přelud bude naplňovat? Lze takovou nerovnováhu života ještě udržet? Pomalu přetrháváme skoro veškeré vazby života. Našim chováním, ničíme nejen okolí, ale i sami sebe. Protože i my jsme součástí tohoto velkého celku!
Pokusme se pro jednou rozhodovat vlastním rozumem a utvořit si vlastní názor. Nebýt sobečtí a zahledění jen do sebe. A začněme věřit tomu, co víme. Tomu co má pro nás opravdovou hodnotu. Vždyť možností výběru, jak žít lépe a v harmonii máme každý. A nemusíme se přitom vracet na stromy ani žít v jeskyni. Technologie a vybavení dostupné jsou. Víme, že řešení už existují. Vše pro naprosto plnohodnotný a soběstačný život v rovnováze s přírodou. Pozvedněme zrak trochu výš a začněme opravdu tvořit. Je na čase vše toto sdílet. Spojit síly, rozum a intelekt. Po pravdě… Kolik z nás žije svůj vlastní sen? Kolika z nás se líbí to co se kolem děje?
Pořád ještě máme čas na změnu, která už začala. Je v plném proudu. Pociťujeme ji každý! Jen je potřeba se do ní také pořádně zapojit. Všichni máme moc něco změnit! Stačí jen otevřít srdce. Tak na co ještě čekáme?
Nevím kam, až sahají kořeny zrození. Ale určitě v tom hraje roli, naše nenasytnost. Chtěli jsme mít víc a zbavili jsme se postupem času uvědomění zodpovědnosti vůči vlastnímu chování? Materiální stránka života nás po čase ovládla a s ní v nás zakonzervovala i touhu po moci. Už jen naší existencí zraňujeme ostatní, aniž bychom si to uvědomovali. Zatím co my si žijeme v blahobytu a iluzi, druzí někde na opačné straně země na náš úkor trpí. Chudobě, hladu a smrti. Žijeme zavřeni v městech, která nás pomaličku tráví a pohlcuje. Avšak plně obklopeni luxusem Natolik jsme se odloučili od přírody a soužití s ní, že na většině míst je přírodní rovnováha absolutně narušena. Může se podívat, jak se kácí pralesy, znečišťuje voda a půda, zvířata jsou hubeny a zabíjí se rychleji než na běžícím pásu. Vše se točí jenom kolem ropy a fosilních paliv. Po celé planetě nespočet lidí v chudobě vybírá odpadky. Zatím co my dál ničíme zemi a chceme stůj co stůj vyrabovat a zdevastovat každé místo na zemi! Polovina celkového světového bohatství je v rukou dvou procent obyvatelstva a jen dvacet procent populace spotřebovává osmdesát procent veškeré produkce planety. Zní to jako negativní, postapokalyptické výroky zaujatého pesimisty? Možná…. Ale ať už bohužel, či bohudík. Je to skutečnost, které je už více jak naléhavá. Proč takový nezájem?
Na straně jedné je absolutní neinformovanost lidí o problémech v jejich blízkosti a kolem nich, která sotva přesahuje obývací pokoj. A naprostý nezájem samostatně přemýšlet. Na druhé straně ti informovaní a více uvědomělí, avšak kteří na tom buďto profitují nebo stále odmítají převzít zodpovědnost a vzít tak osud do vlastních rukou. A každý z nás se opíjí pocitem, že on sám za to nemůže. Nebo, že on sám nic nezmůže. Hladina ignorace a nezájmu je natolik veliká, že se podobáme cvičeným zvířatům. Mainstream média nám vymývají mozky a i když o tom víme, necháme je to dělat dál. Chováme se jen podle toho, jak nás ostatní vidí a co si o nás myslí. Trávíme čas sledováním soukromí jiných lidí v domněnce, že je to normální. Oblékáme se podle nich, děláme to co oni, snažíme se žít jako oni. Stali jsme se jejich naprostou kopií. Každodenně čteme drby těchto celebrit, zpěvácích a sportovních idolů a jiných těchto cirkusových atrakcí. A naplňujeme takhle svoji osamělost, nudu a prázdnotu životů. Nedostatek kontaktu a přátelství mnozí nahrazujeme sociálními sítěmi.
Jak dlouho ještě nás tento přelud bude naplňovat? Lze takovou nerovnováhu života ještě udržet? Pomalu přetrháváme skoro veškeré vazby života. Našim chováním, ničíme nejen okolí, ale i sami sebe. Protože i my jsme součástí tohoto velkého celku!
Pokusme se pro jednou rozhodovat vlastním rozumem a utvořit si vlastní názor. Nebýt sobečtí a zahledění jen do sebe. A začněme věřit tomu, co víme. Tomu co má pro nás opravdovou hodnotu. Vždyť možností výběru, jak žít lépe a v harmonii máme každý. A nemusíme se přitom vracet na stromy ani žít v jeskyni. Technologie a vybavení dostupné jsou. Víme, že řešení už existují. Vše pro naprosto plnohodnotný a soběstačný život v rovnováze s přírodou. Pozvedněme zrak trochu výš a začněme opravdu tvořit. Je na čase vše toto sdílet. Spojit síly, rozum a intelekt. Po pravdě… Kolik z nás žije svůj vlastní sen? Kolika z nás se líbí to co se kolem děje?
Pořád ještě máme čas na změnu, která už začala. Je v plném proudu. Pociťujeme ji každý! Jen je potřeba se do ní také pořádně zapojit. Všichni máme moc něco změnit! Stačí jen otevřít srdce. Tak na co ještě čekáme?