astralni-cestovani.org

Předchvílí jsem rozkoukal jeden film, jmenuje se "Mé borůvkové noci". Zatím jsem shlédl jen část, ale odehrála se v něm jedna scéna. Ženu, která usla v sedě opřená hlavou o stůl, něžně políbil jistý mladík.
Přivedlo mě to na vzpomínky ze vztahu s bývalou přítelkyní. Především jde o to políbení ve spánku, nevím jestli jste to někdy někdo zažil, ale když sme s přítelkyní bývali ve spánku k sobě schoulení, občas se stalo, že jeden druhého nevědomky podvědomě políbil. Je to hrozně krásný a příjemný, vyvoláváto v člověku pocit mimorealitní existence. Odvážil bych se to přirovnat k pocitu, který musí nastávat když duše odchází ve štěstí na věčnost (zní to divně, ale nevím jak bych to nazval). Nejedná se však o pocity fyzického těla, ale o pocity duše. Občas bývá až k zlosti probudit se z těchto příjemností, ale pamatuji si, že jsem byl poté vždy jak uhranutý, nabytý příjemnou energií. Jako by jste se napili sklenky čistého dobra a lásky. Chápu, že mnohým tenhle text pravděpodobně přijde k posměchu, ale moc by mě zajímalo jestli jste někdy někdo něco podobného taky zažil. Je to jako by jste se líbali s andělem nebo tak něco.
Myslíte, že energie muže a ženy je odlišná ? Případně zda duše má city ?

Mužská a ženská energie je určitě rozdílná. Pro naše rozdílná těla a rozdílná myšlení je potřeba rozdílné energie. S těmi city si nejsem jistý. Řekl bych, že nějakou formu citů má, ale ne takovou, jak ji cítíme my. Myslím si, že má mnohem čistší formu citů, že duše cítí např. čiré dobro, lásku, štěstí, ... svobodu.

Me to pripomelo tu scenu, kterou sem videl v hodne komediich. Jak ten typek spi a zda se mu, jak mu naka sexy holka lize ucho. Pak se probere a tam je pes . To byla ale ta mene prijemna varianta :o).